Katastrofy a systém varování

[ komentáře ]
Když jsem slyšel znít sirény na uctění památky obětí vlny tsunami, uvědomil jsem si zajímavé souvislosti. Všichni kolegové z práce tvrdili, že je to 'asi nějaká zkouška sirén'.

Seismologická centra na celém světě jsou propojena, aby bylo možné z malých časových posuvů okamžitě zjistit souřadnice epicentra zemětřesení. O blížící se katastrofě tedy věděli Američané, kteří se snažili informovat vlády a meteorologická centra příslušných zemí.
Jenže byla neděle ráno...

Jak by to probíhalo u nás? Než by se svolal krizový štáb a učinil rozhodnutí, bylo by dávno po katastrofě. Vím, po prohrané bitvě je každý generál. Ale přece, nešlo to jinak? Pokud by tato informace přerušila vysílání CNN a řadu satelitních hudebních programů, mohla se to přímo dozvědět většina hoteliérů, stánkařů na plážích i turisté a mohla být spousta životů zachráněna. Když dokázala desetiletá Tilly z Oxshottu zachránit mnoho lidí až když vlnu uviděla, varování třeba jen 10 minut předem by jistě mělo obrovský význam.

Vždyť jak to bylo před pár lety u nás při záplavách? Informace sice byly, ale ty nejhorší prognózy meteorologů se raději mezi lidi nedostaly. Ale bohužel se naplnily. A tak, když už měla voda podle běžných předpokladů klesat, stále místo toho stoupala. Tehdy bylo na informování obyvatelstva relativně dost času, jen se snad někdo zodpovědný bál "zbytečné" paniky.

Až příště uslyšíme sirény, bude to zase "jen" zkouška sirén? Nebude to snaha na poslední chvíli informovat o přílivové vlně z protržené přehrady (třeba po teroristickém útoku), o havárii chemické továrny nebo atomové elektrárny? Napadne někoho alespoň pustit si rádio? Nebo jsme stále nepoučitelní a až darwinův výběr musí z našich řad odstranit ty, kteří rádi hrají ruskou ruletu?

Převzato ze serveru www.priroda.cz
Ing. Vladimír Anděl, email: vaelektronik@mirnet.cz
publikováno: 14. ledna 2005



zpět na úvod