Malá neurologie pro záchranáře
Autor článku : MUDr. Jiří Franz
převzato z: www.zzskolin.cz
Schopnost alespoň orientačního neurologického posouzení stavu našich nemocných není na škodu ani pro záchranáře prvního kontaktu. Neurologie je nepochybně samostatný, velmi odborný, často tajemný obor. Všichni ale dobře víme, jak často se prolíná do naší činnosti při ošetřování kraniocerebrálních poranění, úrazů páteře, intoxikací nebo při - často nelehké - snaze vyznat se v široké paletě tzv. "iktů". Navíc je třeba mít určitá vodítka k tomu, abychom mohli rozhodnout, že nemocný nestůně chorobou spadající do neurologického oboru nebo naopak že nutně potřebuje neurologické léčení.
Časté jsou poruchy hybnosti. Z á n i k o v é hybné postižení se projevuje jako obrna. Paréza je částečná a plegie úplná ztráta hybnosti končetiny. To se často plete. A pak už logikou řeckých předpon označujeme obrny jako monoparéza, monoplegie - jedna končetina, hemiparéza, hemiplegie - obě končetiny téže strany, dále pak paraparéza, paraplegie - obě horní nebo obě dolní končetiny. Vzácně vídáme tzv. triparézu. Závažným stavem je porucha hybnosti všech končetin neboli kvadruplegie, kvadruparéza.
Protikladem jsou poruchy hybnosti i r i t a č n í. Známe je pak v praxi jako křeče nebo třes. Obojí mohou být generalizované nebo se omezují pouze na určité svalové skupiny. Třes se při některých onemocněních vyskytuje v klidu, jindy pouze po určitém pohybu. Klasické generalizované křeče jsou typické pro epileptický záchvat. Bezděčný pohyb, původně účelný, později však zafixovaný jako chorobný stereotyp budeme nazývat tik.
Prohlédneme-li nemocného pozorně, všimneme si často, že má porušeno čití na dotek či bolestivé podněty. Někdy nás na to upozorní nemocný sám. Kombinace poruchy hybnosti a čití je vždy závažným příznakem a má již v přednemocniční fázi cennou výpovědní hodnotu. Tyto jevy jsou charakteristické pro postižení zadních míšních kořenů, třeba právě při poranění páteře či poruchách meziobratlových plotének.
Velmi známý je Lasegueův příznak při stavech zlidověle nazývaných "houser". Nemocnému zdvihneme dolní končetinu nataženou v koleni a často již při malém úhlu pociťuje nemocný prudkou bolest "v kříži". Zdravého takový pohyb většinou nebolí.
Neurolog při svém vyšetření oťukává pacienty kladívkem a vyvolává reflexy, které pak umí vyhodnotit. Reflexologie je objemná věda a její znalost má pro záchranáře v terénu omezený význam. Nicméně závažným a jednoduchým fenoménem je tzv. reflex Babinského, který můžeme velmi snadno vyvolat i v sanitním voze. Tah hrotu jehly nebo i tužky či klíče přes kůži chodidla směrem k prstům vyvolá u zdravého člověka p o k r č e n í prstů nohy. Máme-li před sebou člověka se závažným nitrolebním krvácením prsty zcela zjevně vějířovitě natahuje směrem k nártu. Je to příznak cenný, jednoduchý a vždy signalizuje velmi závažný stav!
Nabízí se znát alespoň minimum o zajímavých tzv. vegetativních reflexech. Jejich podstatou je změna tepové frekvence po různých manévrech, které můžeme vyvolat vědomě, ale někdy mohou být vyvolány zevními - třeba mechanickými vlivy a nebo současně probíhajícím závažným chorobných procesem. Zjednodušeně je třeba vědět, že tlak na oční bulby vede ke zpomalení pulsu, rovněž maximální nádech. Naopak maximální výdech, dokonce proti odporu či úder do břicha ("na solar") tep urychluje. K překvapivé bradykardii vede mnohdy docela obyčejný předklon.
Častou součástí orientačního, dokonce i laického, neurologického vyšetření bývá zkouška Rombergova - trochu neprávem karikovaná i v některých veselohrách. Jedná se o stoj s patami i špičkami nohou u sebe při předpažených končetinách a zavřených očích. Vyšetřující musí být ovšem připraven na případné zachycení nemocného, kdyby se kácel, a řekne mu to předem. Místo normálního klidného postoje u zdravých může nemocný člověk kolísat (titubace), nebo jej to "tlačí" některým směrem, či dokonce padá. Kromě prosté opilosti se může jednat o závažné onemocnění CNS.
zpět na úvod